O strachu a důvěře

Velmi často za mnou, a věřím, že i za ostatními dulami, chodí ženy, které sbírají dlouhou dobu odvahu, než nás osloví. Na
první schůzce jsou lehce nervózní, a často se během povídání natolik uvolní, že pláčou. Někdy se jim jen oči zalijí slzami a
jindy propuknou v srdcervoucí pláč, který nejde zastavit.
Uvolnily se, a pro mě je to známka, že jsme na dobré cestě. Cítí se v bezpečí.
Víte co je jedním jediným jmenovatelem tohoto pláče? STRACH...
Strach z bolesti, ze selhání, z nerespektu, z toho, že se vše bude opakovat... A víte co je mým cílem? Aby tyto ženy, až se
uvidíme za pár měsíců na naší poslední schůzce, si na tyto pocity strachu už nevzpomněly.
Žena, o které Vám chci vyprávět mě oslovila na začátku svého těhotenství, tehdy bydlela v Brně, a měla se přestěhovat brzy
do nového domečku blízko mého bydliště. Když jsme se o pár měsíců později viděli poprvé, byla vystrašená. Kolegyně v práci jí
vyprávěly hrůzostrašné historky o porodech a velmi často ve svém okolí slýchávala větu: "No počkej až budeš rodit."
Kdo by se nebál... Od dětství je nám vštěpováno, že porod je něco krvelačného, bolestivého, zoufalého a ještě ta představa
melounu deroucího se z Vašeho tělo...UF... Chápu...
Viděli jsme se asi pětkrát na předporodní přípravě. Veselá, otevřená, s nádherným a pevným vztahem v celé své rodině...
Probíraly jsme toho spoustu, naše setkávání nebylo jen o teoretické přípravě, ale o všetečných otázkách všeho co jí zajímalo,
o smutných dnech jejího života, které měly být jedny z nejkrásnějších, o myšlenkách, které ji nedají spát...
Strach v ní byl zakořeněný vellmi hluboko, ale s každým setkáním jsem viděla jak rozkvétá, jak pomocí naslouchání, Bachových
esencí a poznávání tajemství ženského těhotného těla se mění její vnímání, a jak její racionální mozek znovu a jinak
přehodnocuje informace, které dostává
Když jsme se viděly těsně před porodem, byla plně smířená se vším co přijde, jak ráda říkám - plně ve svém středu. Už se ji
nezalívaly oči slzami, už jakoby tančila...
Na mou otázku: "Jak vnímá porod teď?"
Odpověděla: " Já už se na porod strašně těším."
To jak tato křehká a přitom neskutečně silná žena porodila, Vám psát nemusím, protože si to určitě umíte představit
Je hezké vidět, že když žena dostane nezkreslené, relevantní informace, podporu, nepřipouští si k sobě strašidelné příběhy a nedívá se v televizi na Malé lásky, tak se její programy nastavené v hlavě pomalu, ale jistě mění. A ona se může plně otevřít své nové roli...