Jak se rodí v česku...

Několik posledních porodů, u kterých jsem byla, proběhlo jinde než v nemocnici. Je to pořád velmi kontroverzní téma, a tak našlapuji pomaličku polehoučku... Jenomže vede mě to k zamyšlení, co ženy vede k tomu, že se rozhodnou porodit děťátko v bezpečí domova. Dula neřeší pouze fyzické potíže v těhotenství, ale zaměřujeme se především na psychické pohodlí ženy, na její vyrovnanost a psychickou pohodu. Nejsme psychoterapeuti, tak jsme velmi opatrné jak se žena projevuje a v případě, že na to nestačíme doporučíme odborníky.
Pokud se žena cítí v bezpečí, může naplno projevit své emoce a pocity, které ještě nikdy nikomu neřekla. Často pláče. Ve vzpomínkách se vrací k porodu a k tomu co prožila. Někdy to jsou příběhy plné násilí a nepochopení. Nedostalo se jí podpory, informací a času, který na svůj porod potřebovala.

Já jsem narozena ve znamení Vah. Nikdy nemám jednostranný pohled na věc. Vždy se snažím pochopit obě dvě strany mince. Chápu zdravotníky, proč přistoupí k takovému nebo takovému úkonu, ale nikdy nechápu, když se ženou jednají s nerespektem. Když mluvíme o traumatech, která ji porod způsobil, ženy velmi často rozumí situaci, která k danému úkonu vedla. Chápou, že zdravotníci mají plné ruce práce, že mají časové limity, že se snaží zachránit životy. Ale co se jim vryje do paměti, jsou věty a slova, která zraňují, která mají pachuť řezníků vedoucí maso na porážku. Žena při porodu je plně při vědomí, má otevřeno všechno své vnímání ne na 100, ale na 1000%. Rodící žena si pamatuje každé slovo, každou poznámku, kterou kdo na porodním pokoji pronese. Jakým tónem, jak nahlas. Někdy mě překvapí co vše mi žena opakuje i několik let po porodu.
Nejsme neomylní, jsme lidi a ty dělají chyby. I já občas u porodu pronesu něco, za co se pak ještě dlouhou dobu lynčuju. Co si uvědomím, když usínám a naskočí mi tam, že to jsem říkat neměla. Naštěstí já se se ženou vídám ještě dlouhou dobu po porodu a můžeme si vše vyříkat, já se ji mohu omluvit.
Ženy si u porodu přejí respekt, podporu, tlumenné světlo, teplo, blízkost svého partnera nebo naopak, aby tam byl co nejméně. Přejí si dodržení intimity jejich prostoru, přejí si jemné zacházení, laskavý přístup. Přejí si zachování jejich síly a kompetencí. Přejí si informace, které budou srozumitelné, jasné, které je v případě pochybností navrátí k důvěře, že vše co se děje je normální a přirozené.

Ženy si vybírají porod v domácím prostředí, aby mohly samy rozhodovat o tom, jak bude s nimi a s jejich dětmi nakládáno.
V porodnici jsem za 5 let zažila porod do vody pouze jednou, doma ženy do vody rodí často, je to pro ně naprosto přirozené a voda je pro ně vekým úlevovým prostředkem, nosičem důležitých informací od dítěte k matce, od matky k dítěti.  Nikdy se miminko nedostane od mámy z dohledu. Vždy je nadosah, v pevném obětí. Nikdo nemá důvod, aby tomu bylo jinak. Muž je plnohodnotnou součástí celého procesu a nikdy není na druhé koleji. Vždy je tam, kde se sám cítí nejlépe, kde ho žena potřebuje. Kde ho potřebuje jejich dítě.
Zrození je zázrak. Který je třeba tak vnímat, přistupovat tak k němu. Nebagatelizovat jej, ale zároveń jej brát jako naprostou součást našeho života.
Hluboce se skláním všem ženám, mužům a dětem za jejich odhodlání, sílu a důvěru. Za to, že přesto, že chtějí něco jinak, tak se pak potýkají bezprostředně po tomto zázraku s nedůvěrou, se systémem, s ponižováním.
A hluboce se skláním všem porodním asistentkám, které mají důvěru v zázrak a jsou ochotny mu být přítomny ...