Byla jsem nedávno na tanečním kurzu pro ženy a zjistila jsem, že ani jedna z žen neznala bylinnou vaginální napářku. Dost mě to překvapilo, protože jsem měla za to, že bylinnou napářku už znají všichni.
Vím, že někdy trvá než ženy napářku vyzkouší, ale opravdu jsem nevěděla, že stále je ještě mnoho žen, které o bylinné vaginální napářce...
Několik posledních porodů, u kterých jsem byla, proběhlo jinde než v nemocnici. Je to pořád velmi kontroverzní téma, a tak našlapuji pomaličku polehoučku... Jenomže vede mě to k zamyšlení, co ženy vede k tomu, že se rozhodnou porodit děťátko v bezpečí domova. Dula neřeší pouze fyzické potíže v těhotenství, ale zaměřujeme se především na psychické...
Dnes hodně přemýšlím o vnitřní motivaci. Je 31. ledna, den, kdy se odjakživa dostává pololetní vysvědčení a já na sobě sleduju, jak mi to je rok od roku protivnější... Porovnávání, hodnocení, šprtání se...
Dnes jsem měla vyjímečně neplánované volno, po pracovním víkendu bodlo. Vyšla jsem si na tůru a to já vždycky hodně přemýšlím... Předtím než jsem...
Připravuji oběd a řepný salát... Jsem sama se svými myšlenkami a najednou se přistihnu, že mi je tak nějak smutno... hezky smutno... Jakoby ta nostalgie každoročně patřila ke mně samé... Spáči ještě spí a na mě doléhají události minulých dní...
Nemohu o nich psát tak otevřeně, protože jsou křehké a bolavé... Něco, s čím nemůžu nic dělat, protože je...
Máme s mým mužem tři děti. Poprvé jsem rodila v roce 2005 a musím říct, že za tu dobu se toho na porodních sálech
vcelku dost změnilo. I když některé praktiky stále zůstávají, vidím jak porodnictví je na cestě k lepšímu především díky
všem ženám, které volají po změně a otevřeným lékařům a lékařkám, a porodním asistentkám, které toto volání slyší....
Dneska Vám chci sdílet příběh ženy, která chtěla porodit své druhé miminko po CS přirozeně. Setkávaly jsme se u ní doma na předporodních konzultacích.
Pro mě to byla jemná, ale velmi silná žena se zenovým vzezřením a přístupem k životu.
Ač jsme spolu předporodní přípravu vedly poctivě a mě tato žena ke konci těhotenství přišla na porod svého...
Vyjela jsem na kolo Musím tedy říct, že pár let jezdím na kole maximálně po vesnici nebo k rybníku... Ač mě můj muž zarytě několik let přesvědčuje, že kolo je paráda, a že bychom měli jezdit spolu, tak já se držím mého nejoblíbenějšího pohybu, a to je chůze... Miluju dlouhé osamocené treky naší krajinou... Protože na kole, se nemůžu zaměřit...
Práce duly je řehole, to Vám tedy povím...
Jenomže být u zázraku zrození a zažívat ten křehký moment, kdy se celý SVĚT na chvíli zastaví, je pro mne dost návykové.
Někdy svou práci připodobňuji k adrenalinovému sportu... jsem neustále v takovém jemném stresu.... " Mám telefon?"
"Nemám vyplé zvonění?"
" Blíží se úplněk..."
"Blíží se novoluní.." ...
Velmi často za mnou, a věřím, že i za ostatními dulami, chodí ženy, které sbírají dlouhou dobu odvahu, než nás osloví. Na
první schůzce jsou lehce nervózní, a často se během povídání natolik uvolní, že pláčou. Někdy se jim jen oči zalijí slzami a
jindy propuknou v srdcervoucí pláč, který nejde zastavit.
Uvolnily se, a pro mě...
